Runy jsou znaky, podle jedné z hypotéz jsou runy odvozeny pravděpodobně z etruského a řeckého písma. Tyto znakové sady se používaly v germánských jazycích, především ve Skandinávii a na britských ostrovech, a to v pozdním období rané doby dějinné a v raném středověku.
První runové nápisy jsou odhadem asi z roku 150 našeho letopočtu. Původ runových zápisů je stále nejistý. Mnoho znaků je na pohled blízce podobný znakům latinky. Některé další znaky se zase podobají například severoitalské či benátské abecedě z 5. až 1. století před naším letopočtem.
Dříve se runy taky používaly spíše jako posvátné písmo hodné k záznamu důležitých událostí, či magické ochraně lidí a věcí. Původní abeceda run nese název „futhark“, která obsahuje 24 znaků. Runy se podle legendy zjevily Odinovi, když po devět dní a devět nocí visel na stromě proklát oštěpem v oběť sám sobě. Existují i další runové abecedy, které obsahují 16-33 znaků.
O významu run se toho ví velice málo a ve většině případů jsou to pouhé odhady. Jediným vodítkem, zůstává anglosaská runová báseň, ve které je každé runě věnováno několik veršů.
Runy se vyrývají do dřeva, kamenů, skal, či tvoří z větviček. Používají se při komunikaci na dálku, magických rituálech, zaříkávadlech a věšteb z runového kalendáře.