Jak zvládnout smrt nejbližších

Téma smrti buď obcházíme nebo ho chceme pochopit a poznat do hloubky. Impulz je pro nás všechny společný. Chceme najít uspokojení svého nitra a následnou úlevu. Hned na úvod je důležité si uvědomit, že smrt není zánik. Smrt je proměna. Když se podíváte do minulosti, najdete na starých náhrobcích nápisy „Vita mutatur, non tollitur“.“

Což v překladu znamená „život nebude zničený, ale přeměněný“.

Když pozůstalí na zesnulém lpějí a vyčítají mu jeho odchod, pokládají ho za svůj majetek a tím upoutávají vědomí k pozemské sféře. V podstatě nemyslí na blaho toho, o kterém si myslí, že ho tak milují. Jejich láska a smutek jsou ve skutečnosti výrazem sobectví. Správně byste měli věnovat zesnulému, který je na odchodu do jiné sféry jen láskyplné myšlenky. Je velmi těžké si přiznat, že veškerá bolest a trápení, kterou cítíme na Zemi se týká nás a přitom vědomí „zesnulého těla“ je již mnohem lépe.

Je to stejné, jako by člověk svlékl šaty (tělo) a byl zase doma, tam kde bydlí.

Jakým chováním naše nejbližší po smrti fyzického těla zdržujeme?

Prvním důvodem jsou prosby typu: „Co jsi mi to udělala? Vrať se! Tyto výčitky jsou pro vědomí, které chce odejít do světla utrpením a zůstává zde. Druhým důvodem může být karmická vazba, která nemusí být v každém případě smrtí zrušena, a ne vždy se všemi pozůstalými rozvázána. Karmická vazba znamená také něco jako společné spojení, až do doby, kdy se karmická vlákna rozpustí. Smutek je většinou naše sebelítost. Tedy litování sebe samého. A proto prozkoumejte své nitro a položte si pár otázek.

Opravdu mám pocit, že tam, na druhém břehu musí být hůř? Nebo je na čase zaměřit svou pozornost do svého nitra a zkusit se posunout dál? Je přece tak snadné utápět se v bolesti. Mnohem těžší je přijmout fakt, že s námi tato událost otřásla proto, aby nás někam posunula. Držím pěsti, ať naleznete v sobě sílu jít dál. Tak jako já.

„Je země mrtvých a země těch, kdo žijí a mezi nimi láska, to je most, který všechno přetrvá a který všemu dává smysl“. T. Wilder